Etiketa
Z thušské filosofie, náboženských tradic i mytologie potom vyplývá celá řada praktických pravidel a etikety chování vůči sobě navzájem i vůči hostům či cizincům. Tato pravidla by měl každý návštěvník regionu respektovat. V praktické rovině se jedná zejména o rozdělení na mužský a ženský princip. Není vhodné se rozčilovat nad některými zákazy pro ženy, je zbytečné případně místní obyvatele poučovat o rovnoprávnosti mužů a žen. Muž a žena jsou v thušském dualismu rovnoprávní, nicméně jejich úlohy v životě jsou chápány jako dva oddělené principy. Na následujících řádcích jsou proto shrnuty nejvýznamnější tradice, zákazy a příkazy, které se dotýkají i turistů. Pokud se návštěvník oblasti bude chovat podle místních pravidel nebo respektovat upozornění na jejich (byť nevědomé) překročení, potom bude i vážený host. Jestliže však bude host místní zásady a tradice překračovat, bude sice stále pod ochranou vesnice, ale vztah k němu může být již odtažitější.
Viz také stránku základy thušské mytologie
Posvátná místa
Na řadě míst v Thušska stojí posvátná místa, často malé svatyňky (chati), ale i kostely či jejich zbytky. S ohledem na výše uvedené oddělení mužského a ženského principu v thušské mytologii jsou rovněž oddělené i tyto svatyně pro muže a pro ženy. Přičemž jsou okolo vesnic viditelné spíše mužské svatyně. K nim by se proto ženy neměly přibližovat, aby nedošlo ke znečištění místa či rovnováhy mezi dvěma duálními principy a tím i k chaosu. Ke svatyním se proto mohou přiblížit pouze dívky do zahájení měsíčků a ženy po klimaktériu. V případě cizinců, kterým nejsou tato pravidla snadno pochopitelná, se nedoporučuje chodit ke svatyňkám obecně všem ženám. Pokud je svatyně ohrazena ohradou, potom by dovnitř neměl vstupovat nikdo kromě zasvěcených služebníků chati (chevisberi). K významnějším místům, k němuž by se ženy neměly přibližovat, patří například zřícený kostel v Dartlo či malá svatyně na hřebeni keselského hradu nad horním Omalem. Je rovněž zakázáno brát cokoliv ze svatyněk, ať již to jsou obětiny či jiné předměty, volně ležící uvnitř svatyňky či v jejím okolí. Tyto dary jsou totiž neoddělitelnou částí svatyněk a majetkem těch, komu byla stavba zasvěcena.
Oddělené sezení mužů a žen
V minulosti bylo zcela jednoznačné, dnes již za běžným stolem sedí muži i ženy dohromady, jakkoliv často třeba na jiných stranách stolu. Pro běžného návštěvníka však toto rozdělení nemusí platit. Přísné rozdělení stolů na muže a ženy se objevuje při tradičních událostech – např. svatby, pohřeb či vzpomínky na mrtvé, případně na hostině při příležitosti náboženských svátků. Je proto bezpodmínečně nutno dodržovat místo u stolu, který je hostům vydělen. Ženy tak nesmějí bez souhlasu chodit do mužské část hostiny (i naopak). Tato skutečnost by byla považována za narušení rovnováhy.
Menstruační cyklus
Ženy v menstruaci by se neměly objevovat na místech skladování potravin, v pivovarech (obvykle malé stavení ve vesnici, v horním Omalu například vedle hotelu Omalo. Žena v menstruaci by se neměla objevovat kdekoliv na veřejném shromáždění či v kostele, jakkoliv by se k němu mohla přiblížit (příklad kostela v horním Omalo).
Vepřové maso
Thušové považují vepřové maso v horách za nečisté (patrně pod vlivem sousedních muslimských kmenů a také proto, že v horách je chov vepřů spojen s většími riziky). Přestože se v thušských vesnicích v Alvani či Laliskuri prasata chovají či konzumují, hory v Thušsku jsou považovány za posvátné a čisté. V minulosti si Thušové dokonce při vstupu do Thušska na průsmyku měnili boty udělané z vepřové kůže na jiné. Vepřové kůže poté nechávali na průsmyku až do své zpáteční cesty.
Pohostinnost
Návštěvník se v setká s pohostinností po celé Gruzii, nicméně v Thušsku je zvlášť výrazná. Pro místní znamenal příchod hosta dobré znamení. Proto také tradičně host při příchodu k někomu domů zdravil Aka mšvidoba (Mír tomuto domu), na což se odpovídalo „Ghmertma mšvidoba mogces“ (I tobě, nechť Bůh dá mír). Přípitek na mír je pak jednou z hlavních součástí hostin a setkání lidí. Host, zejména ze zahraničí, může být považován za obzvláště silné požehnání a tomu může odpovídat i úroveň pohostinnosti. Je proto přinejmenším slušné na pozvání odpovědět kladně, nicméně není nutno sedět s hostiteli dlouho. Čas je vzácný i v Thušsku a včasný odchod je obvykle respektován (viz dále hostiny a přípitky).
Jízda na koni ve vesnici
S pohostinností souvisí i jízda na koni skrz vesnice. Pokud si pronajmete koně, bývá dobrým pravidlem (jakkoliv ne vždy striktně dodržovaným), že před vesnici jezdci sesednou z koně. Dnes již sice nikdo nepovažuje jezdce na koni za nepřítele nebo znamení hrozby, nicméně místní průvodci tento zvyk vcelku dodržují. Pravidlo nemusí platit pro místní obyvatele vesnice, kteří jsou zde doma a jsou všeobecně známí.
Hostiny a přípitky
Podobně jako v jiných gruzínských oblastech se zachovávají se tradiční přípitky (sadghegrdzelo) a hostiny (suphra). Mezi tradiční témata přípitků patří seznámení, předkové, Gruzie, Thušsko či místní příroda. Některé přípitky jsou za živé osoby, zejména za vážené obyvatele vesnice, za hosty či za ženy. Cizinci obvykle dělají chybu, že se snaží při každém přípitky vypít celou skleničku podobně jako se to očekává od vedoucího stolu. Obvykle se lze napít pouze částečně nebo jen symbolicky. Přesto se některé přípitky absolvují do dna (zejména za předky a za ženy), což určuje vedoucí hostiny (tamada).