Šete Guluchaidze

Šete Guluchaidze byl synem prostého a chudého rolníka z Čaghmijského údolí, který měl zároveň pověst skvělého střelce. Jednoho dne se však pohádal se svým strýcem a zabil ho. Před krevní mstou jeho příbuzných utekl se ženou do Chevsurska, kde však brzy umřel. Jeho žena Sabeda však po jeho smrti porodila syna, který dostal jméno Šete. Zoufalé postavení přinutilo ženu vrátit se tajně do Thušska, kde žila u své sestry. Brzy nato zemřela i ona a Šete zůstal u tety. Vyrostl z něj velmi silný muž a skvělý střelec z otcovy zbraně. Jeho život však byl poznamenán otcovou vraždou a hrozila mu i nadále smrt ze strany příbuzných zabitého prastrýce. Nakonec se však mstitelé vzdali své msty a Šete mohl začít chodit svobodně po horách a lovit. Stal se slavným lovcem a žádaným mužem mezi sousedy. Toužil však po větší slávě a začal se účastnit nájezdů do sousedního Dagestánu. Brzy se z něj stal jeden z největších nepřátel Didojců a Daghestánců vůbec. Jeho dům se plnil uťatými rukami nepřítel i nevinných obětí. Tyto nájezdy však nemohly plně uživit rodinu, a tak se Šete vydal hledat živobytí do ruské armády do Kachetie, kde požadoval za useknuté ruce nepřátel již peníze od ruských důstojníků.

Vedle útoků na sousední didojské a další daghestánské vesnice Šete také vystupoval při obraně thušských vesnic, včetně legendární obrany Šenaka v roce 1837 (po zničení a vypálení Dikla). Jednalo se o čtvrté ze šesti slavných vítězství Šeteho nad Dagestánci. „Bylo nás ve dvou věžích 70, z toho 40 starců, žen a dětí. Svítalo. Jeden Didojec vystoupil dopředu a posměšným hlasem promluvil: „Dejte nám jenom ženy a necháme vás na pokoji… Můžeme mít více žen.“ Tato slova mě strašně rozzlobila. Došel jsem k oknu a zařval jsem: „Já jsem Šete Guluchaidze, jsem zde, a vy už tady okolo nás nemáte co dělat a jenom dupete sníh“. Pak jsem vystřelil a drzý posměváček padl mrtvý. Od té doby moje zbraň již neutichla. Ale Thušové byli obleženi již po tři týdny. Byl hlad, nebyla voda a docházelo střelivo. Didojci již chtěli podpálit věže a jejich vůdce Biga přišel ke mně a křičí: „No co, ty starý vlku, teď jsi v naší pasti. Teď si tě upečeme jako berana.“ A já mu odpověděl: „Hej, mladíku, ukaž alespoň nos… Vystrč aspoň prst a uvidíš, s kým máš tu čest.“ Biga se odvážil vystrčit svůj ukazováček. Zamířil jsem, vystřelil a uslyšel jsem nejprve slabý výkřik a potom dlouhý a hlasitý smích. Myslel jsem si, že jsem minul a zlotřilci se mi smějí. Ale ukázalo se, že jsem ustřelil Bigovi prst a smějí se mu jeho vlastní vojáci.“ Mezitím přišly posily z Kachetie a Didojci museli opustit s ostudou Šenako.

V daghestánských, hlavně didojských vesnicích proto Šeteho nenáviděli a strašili jím zlobivé děti. Podle legendy v jedné didojské vesnici nemohla matka utišit dítě a začala jej strašit Šetem. V té chvíli Šete skutečně byl ve vesnici a slyšel dětský pláč i matku. Když se dítě neutišilo, vystrčila mu matka hlavu (podle jiných verzí ruku) z okna a zakřičela: „Vem si ho, Šete“. Šete přiskočil a dítěti usekl hlavu (nebo ruku, kterou si poté pověsil u sebe doma k mnoha dalším).

Ještě v požehnaném věku se Šete účastnil nájezdů do dagestánských vesnic, aby loupil koně, ovce či skot. Dostával také údajně od ruské vlády odměny za služby na hranicích

Podle různých legend, Karpov, Yu. Yu.: Vzgljad na gorcev, vzgljad s gor, Sankt Petěrburg, 2007.